Začít s angličtinou není těžké. Těžké je začít správně.
Většina dospělých studentů má za sebou stejnou zkušenost: učí se slovíčka, rozumí textům… ale když má promluvit, hlava se zasekne. Proč? Protože se učíme špatná slovíčka ve špatném pořadí.

Typický začátek vypadá takto:
barvy, zvířata, ovoce, dlouhé seznamy podstatných jmen, nepravidelná slovesa bez kontextu
→To všechno není špatně – ale není to první krok.
Výsledek?
znáte spoustu slov, ale neumíte reagovat, neumíte si koupit čas, bojíte se otevřít pusu (často kvůli tomu, že se přidá strach z mluvení v cizím jazyce).
A právě tady vzniká frustrace.
Správná otázka nezní: „Jaká slovíčka se mám naučit?“
Správná otázka zní: „Co s tím jazykem chci umět udělat?“
Na začátku nejde o dokonalost. Jde o to, být součástí konverzace.
Pojďme se na základní slovíčka podívat:
Tohle je úplný základ – a často se na něj zapomíná.
Ano / Ne / Možná
yes, no, maybe
Reakce a názory
I think…, I don’t know, It depends, Really?
→ Díky těmto slovům a frázím můžete odpovídat, reagovat a mluvit, i když neumíte větu dokonale.
Nemusíte znát 100 sloves. Stačí pár klíčových, která se opakují pořád dokola:
be (být)
have (mít)
do (dělat)
go (jít / jet)
get (dostat / stát se)
make (udělat / vytvořit)
→ Proč právě tahle? Protože jsou extrémně častá, dají se použít v jednoduchých větách a objeví se v práci, na cestách i v běžném životě.
Tohle je část, která dělá obrovský rozdíl v sebevědomí.
Když nevíte, jak se něco řekne, co říct dál, nebo potřebujete chvilku, použijte:
How do you say…?
One moment, please.
I’m not sure, but…
Can you repeat that?
→ Díky nim konverzace nekončí, tlak poleví a mozek má čas.
Tohle je důležité slyšet – hlavně na začátku:
dlouhé seznamy izolovaných slov
nepravidelná slovesa bez použití
složitou gramatiku „do zásoby“
→ Ne proto, že by nebyly důležité. Ale proto, že teď nepomůžou mluvit.
Na začátku je 30–40 správných slov a frází v reálných situacích s jasným účelem je mnohem lepší než 300 slovíček z aplikace bez návaznosti a bez odvahy je použít.
→ Cílem není znít dokonale. Cílem je domluvit se.
Na našich kurzech nezačínáme otázkou: „Kolik slovíček se naučíme?“
Začínáme otázkou: „V jakých situacích chce student mluvit jako první?“
A podle toho stavíme slovní zásobu, tempo i plán.
Tip na závěr: Pokud máte pocit, že už jste se angličtinu někdy učili, ale nikam to nevedlo, možná nebyl problém v tobě – ale v pořadí, ve kterém jsi začal(a).
Chcete se v jazyce posunout dál?
Podívejte se na naši individuální výuku nebo online výuku.