Společný evropský referenční rámec, neboli SERR, je celoevropsky platný dokument, který slouží především k srovnávání znalostí cizích jazyků jednotlivců a k jejich zařazení do konkrétních jazykových úrovní. SERR definuje šest kategorií A1, A2, B1, B2, C1, C2, které zohledňují úroveň porozumění při poslechu a čtení, schopnosti konverzace a kvality písemného projevu. SERR se však používá i jako obecný základ pro výuku cizích jazyků. Dnešní jazykové učebnice jsou většinou koncipovány tak, že odpovídají jednotlivým úrovním. Jednoduše řečeno, když úspěšně absolvujete učebnici, můžete říct, že jste dosáhli úrovně, pro kterou byla určena.
Písmena označují úrovně od začátečníků po velmi pokročilé. Ale pozor, u kurzů neoznačují úroveň výchozí, ale závěrečnou! Tedy úroveň, které dosáhnete po skončení kurzu. Optimální počet hodin, který je potřeba k postupu z jedné úrovně do druhé je 80 vyučovacích hodin, tedy nejméně půlroční kurz, který se koná dvakrát týdně. V IJV používáme jak Společný evropský referenční rámec, tak i slovní popis úrovně. A1 tedy odpovídá úrovni začátečník, A2 úrovni mírně pokročilí, B1 úrovni středně pokročilí, B2 úrovni vyšší střední pokročilost, C1 úrovni pokročilí a konečně C2 úrovni velmi pokročilí.
Přečtěte si následující příběhy ze života studentů angličtiny a dozvíte se víc.
Pan Procházka studoval angličtinu na vysoké škole, už je tomu ale nějaký ten pátek a všichni víme, co se stane s vědomostmi, které nepoužíváme. Rozhodl se tedy začít s angličtinou od znova. Celý školní rok chodil do kurzu pro začátečníky. A co teď pan Procházka umí? Umí pozdravit, říct odkud je, co dělá a jaké jsou jeho koníčky, domluví se úplně základními frázemi v obchodě, na letišti nebo v hotelu, umí se zeptat na cestu a objednat si v restauraci, dokáže jednoduše mluvit o minulosti i o svých plánech do budoucnosti. Rozumí jednoduché konverzaci a jednoduchým otázkám.
Dcera paní Novákové se před dvěma lety provdala do Anglie a tak se paní Nováková rozhodla, že se musí naučit anglicky, aby se se zetěm při jeho další návštěvě České republiky dokázala domluvit. Po dvou letech angličtiny dosáhla na úroveň mírná pokročilost a je tedy schopná mluvit o své rodině a přátelích, o svých zkušenostech, o tom, kde byla na dovolené a co má v plánu příští rok, v složitějších větách se domluví v restauraci, v obchodě a kdyby se náhodou ztratila, umí se zeptat na cestu. Se zetěm si již popovídá, ale konverzace bude spíš jednodušší a především o věcech každodenního života.
Kláru na střední škole bavily jazyky a tak se po maturitě rozhodla, že se na ně dál zaměří a přihlásí se do pomaturitního kurzu angličtiny. Angličtinu už se učila docela dlouho, nějaké tři roky, ale přeci jen v ní měla mezery. V rozřazovacích testech dosáhla úrovně A2 a tak se dostala do třídy, kde se studenti připravovali na cambridgeskou zkoušku PET (Preliminary English Test). Klára ji na konci školního roku úspěšně složila a má teď oficiálně potvrzeno, že by si s ohleduplným a trpělivým Angličanem či Američanem uměla popovídat o cestování, práci nebo škole, o svých zážitcích i plánech do budoucnosti, že si umí přečíst jednoduchý článek v angličtině a při filmu s titulky už sem tam něčemu rozumí.
Petr se s angličtinou poprvé setkal, když se před lety v létě vypravil za prací do USA. Nakonec v Americe zůstal déle, a když po třech letech odjížděl zpět do Čech, uměl se sice s Američany jakžtakž domluvit, ale gramatika se mu pořád motala. Po návratu se rozhodl s tím něco udělat a zapsal se do kurzu angličtiny. Protože už určité znalosti měl, zapsal se na kurzu, který ho připravil na cambridgeskou zkoušku FCE (First Certificate in English). Gramatika se mu sice ještě pořád trochu plete, ale Petr už ví, že se bez větších chyb domluví s rodilým mluvčím, že s ním může bez problémů diskutovat o věcech, které jsou mu blízké a kterým rozumí a že porozumí hlavním myšlenkám internetových článků v angličtině i filmům s anglickými titulky.
Pan Rybníček se angličtině věnuje už víc než deset let, posledních pět let se jí však věnuje intenzivněji, protože ji musí používat v práci. Nemá čas chodit na kurz do jazykové školy, domluvil si proto individuální výuku – zahraniční lektor za ním dochází dvakrát týdně do kanceláře a spolu konverzují na různá témata a při tom probírají už hodně pokročilou gramatiku, například předminulý čas nebo anglický kondicionál. Pan Rybníček se zaměřuje především na Business English a po pěti letech studia se dostal na pokročilou úroveň. Určitě by zvládl cambridgeskou zkoušku BEC Higher (The Business English Certificate), protože už umí jazyk používat na vysoké společenské i profesní úrovni, chce se ale na zkoušku připravovat ještě o něco déle, aby si byl jistý, že jí udělá na výbornou.
Alžběta se anglicky učila od druhé třídy, až na střední škole se ale začala o angličtinu víc zajímat. Po maturitě ji přijali na vysokou školu, kde začala studovat angličtinu. Brzy však začal mít pocit, že školu se znalostmi ze střední školy úplně nezvládá a rozhodla se odjet na rok do Velké Británie, kde pracovala jako au-pair. Chodila při práci do jazykové školy a naučila se docela obstojně anglicky – zkouška CAE potvrdila, že je na úrovni C1. Po dvou letech, kdy pokračovala ve studiu na univerzitě, dostala roční stipendium na studium na univerzitě v USA. Dnes je Alžběta na úrovni C2 a je schopná v angličtině plynně konverzovat s rodilými mluvčími, čte knihy v originále a na anglické a americké filmy se může dívat i bez titulků.
Ať už je vám bližší příběh pana Procházky nebo slečny Krátké, doufám, že vám tyto příběhy aspoň trochu osvětlily, jak to s těmi úrovněmi SERR vlastně je, a pokud ani teď nejste z písmenek moudří, nevěšte hlavu, na webových stránkách IJV si můžete vyplnit online test a svou úroveň podle Společného evropského referenčního rámce se dozvíte během okamžiku.
