...aneb proč se nepodělit o to co víme :-)
Cestujete rádi? Cestování a poznávání kultur cizích zemí patří obecně k jedné z nejoblíbenějších činností většiny z nás. Ať cestujeme více, nebo méně, všichni máme jedno společné – musíme ovládat alespoň základy angličtiny. Čím více anglicky umím, tím více toho poznám…
Končíte letos střední školu a stojíte před vážným životním rozhodnutím „A co dál?“Vaši spolužáci jdou na vysokou školu, ale vám už se do učení nechce, nebo se vám nechce strávit dalších 5 let na studiích? Výběr vašeho budoucího povolání je vždy jen a jen na vás, ale věřte, že „umět anglicky“ se vám bude hodit vždy a všude.
Po deseti měsících nabitých angličtinou opouštějí studenti pomaturitního studia školní lavice a vydávají se čelit nástrahám mezinárodních a jiných zkoušek. Co všechno prožili a co se naučili? Pojďme se ohlédnout za školním rokem 2010/11.
Jaká je má jazyková úroveň? Pokud zvažujete, že si angličtinu či jiný jazyk trochu oprášíte, jistě se zamýšlíte nad tím, jaká je vlastně vaše jazyková úroveň. Říkáte si, že jste začátečník, ale ve skrytu duše se hodnotíte jako středně pokročilý, protože jste se dříve anglicky učili třeba 8 let, i když je tomu už pár let? Na základě dlouhodobých zkušeností s jazykovými kurzy pro veřejnost vám mohu doporučit toto:
Čeká vás v květnu maturita a vy přemýšlíte, co bude dál? Možná máte zcela jasno, možná stále nevíte a zvažujete více možností anebo naopak patříte mezi ty, kteří nechají vše náhodě či osudu. Ať už jste si podali přihlášku na vysokou nebo byste rádi na rok na Nový Zéland, nezapomeňte také na možnost ročního studia angličtiny v rámci pomaturitního studia.
Státní maturitní zkouška je vesměs prezentována jako zlo, připravené ministerstvem za účelem potrápit mladé slečny a pány toužící po maturitním vysvědčení. Ať už vnímáte státní maturitu jakkoliv,faktem je, že se jí už nevyhnete. A jak by vám poradil každý psycholog, pokud před vámi stojí děsivý a těžký úkol, je třeba si na něm najít také něco pozitivního. Pokusme se tedy zaměřit na klady, které vám státní maturity přinesou. Přestaňme si pouze stěžovat a podívejme se na problematiku také z druhé stránky a osvětleme si některé nepravdy, které se ohledně maturit vyrojily.
Další známý příběh, o kterém stojí zato přemýšlet… Včera jste potkali vaši kamarádku Janu, kterou jste dlouho neviděli, a začne to vždy podobně: „Ahoj, to je doba! Co je nového?“ Vaše kamarádka vám hned za tepla sdělí, že si konečně udělala, tolik zmiňované, FCE a že je ráda, že to má za sebou. Janě to přejete, ale…za prvé se cítíte nemožně, protože vy jste byla ve škole lepší než Jana a možná stále jste. Za druhé, se přistihnete, že se v těch různých mezinárodních zkouškách moc nevyznáte, protože Jana má FCE, Jirka od vedle TOEFL a sestřenka státnici z angličtiny…a každý tvrdí, že ta jeho zkouška je ta nejlepší.
Možná jste na tom tak jako já. Učíte se už léta anglicky (pravděpodobně už od základní nebo střední školy) a bez problémů se anglicky domluvíte. Říkáte si ale, že by stálo za to si svoje znalosti otestovat a získat o svých jazykových schopnostech osvědčení, kterým se budete moci prezentovat třeba u svého zaměstnavatele nebo na vysoké škole. Jednoduše byste chtěli „papír“ na to, že umíte dobře anglicky. V dnešní době je jazykových zkoušek jako hub po dešti a není úplně jednoduché si vybrat. Navíc kdo tomu má vůbec rozumět? Já dala přednost CAE (neboli Cambridge Advanced English Exam – úroveň C1). Není úplně nejlevnější (kolem pěti tisíc), za to má na rozdíl od TOEFLu neomezenou časovou platnost a na rozdíl od Státní zkoušky platí po celém světě.
Musím říct, že nepatřím k jedněm z těch, co by se anglicky nedomluvili. Právě naopak. A tak jsem se před rokem rozhodla zpečetit své znalosti nějakou zkouškou. Rozhodla jsem se to zkusit na FCE (First Certificate of English). Ti z vás, kdo už FCE absolvovali, tak vědí. Ale pro ty z vás, kdo se ještě rozhodujete, nebo třeba jen koketujete s touto myšlenkou, se chci podělit o svůj zážitek ze zkoušky.
Už se to blíží! Za pár týdnů vás čeká ústní část mezinárodní zkoušky D.E.L.E. a vy máte pocit, že je na čase zintenzivnit dosud zanedbávanou přípravu…protože „ústní, to přece dám vždycky!“ Už tak jste nervózní z písemné části, ale ústní vás děsí o to víc. A bohužel, nejste jeden z těch mála šťastlivců, co jezdí každý rok na jih a je v neustálém kontaktu s jazykem.